Přínosy našeho nejpřirozenějšího pohybu jsou široké a nepopiratelné. Zlepšuje náladu a snižuje riziko řady chorob. Ovšem důležité je správné provedení. A to je problém. Většina z nás totiž chodí špatně, čímž si naopak způsobujeme mnoho potíží.
Chůze je pro každého charakteristická, je stejně jedinečná jako otisky prstů. Určitě se vám také stalo, že jste na dálku poznali známého v davu jen podle jeho pohybu. Chůze může být kolébává, strnulá, houpavá, rychlá, pomalá, jeden šoupe nohama, druhý cupitá, další škobrtá, šmajdá… Styl našich kroků se utváří hned, jak se na nohy postavíme. Když se to malému človíčkovi povede a udělá první nejistý krůček bez opory, je to pro něj velký zlom. Z lezce se stává pořádný průzkumník, konečně se může bez problémů dostat všude tam, kam chce. To nadšení z chůze nám ale bohužel dlouho nevydrží. Už malé děti v dnešní době víc času prosedí, než prochodí. Natož dospělí. A tak se stav našich končetin horší a horší…
Nejsou vidět, tak co?
Naprostá většina z nás se narodila se zdravýma nohama. „Kromě geneticky podmíněných faktorů jsou nohy po narození bez jakýchkoli vad. S prvními krůčky se buňky učí a co se naučí, to si uloží. Co se často opakuje, z toho se stává zvyk, a je-li to patologické, vznikne zlozvyk, špatný vývoj a špatný stereotyp,“ nabádá podolog Jaroslav Fešar rodiče, aby věnovali dětským nohám a krůčkům pozornost a případné odchylky od normálu včas konzultovali s odborníkem. „Jinak doporučuji dopřát dětské noze přirozenost a svobodu,“ zdůrazňuje.
Dolními končetinami, jejich anatomií, diagnostikou a léčbou se zaobírají právě podologové a podiatři. Podologové se v ČR zabývají preventivní a rekondiční péčí, zatímco podiatrie je obor věnující se primárně léčení nohou s defekty, zejména diabetických pacientů. U nás se tyto specializované obory rozjely až v 90. letech. „V minulosti se péči o nohy a dozoru nad chůzí příliš času nevěnovalo, proto dnes má možná velká část důchodců nohy a potažmo chůzi takovou, jakou vidíme,“ pokračuje Jaroslav Fešar, jenž má jako ředitel pražského Centra péče o nohy a tělo a prezident České podologické společnosti o stavu našich nohou velký přehled. Problémy s končetinami si podle něj dnešní senioři s sebou mnohdy vlečou už z mládí.
„Když k nim přidáme další skupiny obyvatel se zhoršenou mobilitou, lidi, kteří si kupují nesprávné boty, děti, jejichž první krůčky maminky včas nepodchytí, a v neposlední řadě ty, co se o stav svých nohou nezajímají, protože ‚nejsou vidět‘, můžeme skutečně hovořit o tom, že většina naší populace chodí špatně,“ pokračuje a rychle doplňuje, že dalším faktorem je životní styl. „Podívejte se, jak jsme jako děti vyrůstali my. Dnes se většina lidí vozí autem od domu k domu nebo sedí.“
Není tak jednoduchá, jak vypadá
Lékaři stále častěji vyzdvihují přínos chůze pro naše tělo. Mnoho z nich ji pokládá za nejzdravější „sport“, který má spoustu bonusů. Dá se mu věnovat kdykoli a kdekoli, je zdarma – není třeba žádná permanentka ani speciální vybavení či výstroj. Zatímco plavání, běh, jízda na kole, pilates, posilování atd. mají nějaká omezení a při jakémkoli zdravotním problému je vhodné konzultovat pokračování v této aktivitě s lékařem, chůze je vhodná pro každého téměř vždy (i při rekonvalescenci).
Ideální je zařadit ji do svého každodenního programu, brát ji jako přirozenou součást života. Měli bychom chodit denně, nikoli nárazově. Tedy ne že celý pracovní týden prosedíme v práci, v autě a doma a o víkendu vyrazíme na mnohakilometrovou túru. Tím si spíš přivodíme nějaký zdravotní problém.
Výzkumů a studií na téma pravidelná chůze a naše fyzické i duševní zdraví proběhlo mnoho a pozitivních účinků je celá řada (viz rámeček Proč chodit?). Něco z toho ovšem platí jen v případě, pokud chodíme dobře. To v první řadě znamená, že se při ní nehrbíme a nedíváme se do země. Máme hledět přímo před sebe. Nohy by měly být v rovině od kyčlí přes kolena až po prsty a ty by měly směřovat dopředu, nikoli ven nebo dovnitř. Při každém kroku se má naše váha rozložit na celé chodidlo. Chůze by měla být pružná, nejdříve tedy došlápneme na patu a postupně přenášíme těžiště těla dopředu ke špičce. Přitom se pata odlehčuje. Důležitá je práce palce – od něj se odrážíme. Kroky by měly být stejně dlouhé, jen tak se vytvoří správný rytmus chůze a nezatěžuje se jedna končetina víc než druhá… Takto popsaná chůze už nevypadá jako jednoduchá aktivita, za kterou ji považujeme. Jedná se o pohyb celého těla, proto je chyb, kterých se můžeme během ní dopouštět, spousta.
„Bude vám potlačovat radost ze života, dobrou náladu a úsměv,“ říká k následkům špatné chůze Jaroslav Fešar. „Z ortopedického hlediska vyvolává mnoho změn na celé pohybové soustavě, které se projevují zejména jako komplikace v oblasti velkých kloubů, ale i změn v zakřivení páteře a různých asymetrií vedoucích až k neurologickým potížím.“
Známe to všichni: stačí „obyčejný“ puchýř na patě – aby tolik nebolel, začneme kráčet jinak a můžou nás „chytit“ záda, rozdrnčet hlava… „Všechny změny na nohou, jako jsou vbočené palce, kladívkové prstce, ostruhy patní nebo změny v postavení nožních kleneb, mohou zásadně ovlivnit vlastnosti a kvalitu chůze,“ vysvětluje Jaroslav Fešar a dodává, že stejně tak špatná mechanika chůze může podmiňovat vznik mnoha deformací.
Řada problémů se ale dá napravit – cvičením, rehabilitací, správnou obuví, ortopedickou stélkou. Jen je třeba věnovat jim pozornost a vyhledat odborníka. Ten může díky moderním přístrojům vyšetřit i naši chůzi a my pak můžeme pracovat na odstranění svých špatných návyků.
Boty: blýská se na lepší časy?
Za nemálo potíží mohou boty. Nejzdravější je chodit bos a ortopedi, podiatři a podologové doporučují, abychom tuto možnost využívali v přírodním terénu co nejčastěji. Jenže většinu času musíme trávit v botách, proto se vyplatí věnovat jejich výběru řádnou pozornost.
„Když si obujete boty, které mají tvrdou neohebnou podrážku, nohy přestanou vnímat a logicky časem otupí,“ konstatuje Jaroslav Fešar. „Mohu o nevhodných botách mluvit se zvednutým ukazováčkem denně a stejně si tisíc žen kolem mne denně koupí nevhodnou a z pohledu dlouhodobé perspektivy pro jejich nohy škodlivou obuv. Z hlediska nohou a pohybové soustavy je kombinace nevhodného obouvání a nezájmu o stav nohou velká chyba, která se většině lidí dříve nebo později vrátí - tělo je často ochotno týrání dlouhou dobu snášet,“ varuje.
Moderní boty jsou mnohdy úzké především v oblasti prstů (tak vznikají vbočené palce a jiné deformity včetně poklesu příčné klenby), s tvrdou podrážkou, která neumožňuje správně odvíjet chodidlo a vnímat povrch, po kterém jdeme (tudíž zákonitě chodíme špatně), často z nepoddajného materiálu (vznikají puchýře, mozoly a otlaky), s nevhodným podpatkem, který mění postavení nohy (opět vede k nepřirozenému pohybu) atd.
V poslední době se tak do popředí zájmu dostávají tzv. barefoot boty, které chodidla co nejméně omezují a chůze v nich probíhá v podstatě jako naboso. Počet výrobců i u nás se rychle rozšiřuje, jako (zatím?) doplňkový sortiment ji začaly šít také zavedené obuvnické firmy. Na výběr je jich tedy dost pro nejrůznější typy nohou a také design, který na počátku mohl mnoho lidí odrazovat, se výrazně vylepšil (to ostatně u ortopedických bot také). Odborníci proti ní většinou nemají námitky, někteří pouze upozorňují, že by se neměla užívat pro dlouhodobé chození po tvrdých površích a že není vhodná pro každého. Vyvarovat by se jí měly osoby s uvolněným vazivem či těžkou deformitou nohy, diabetici a revmatici. Také nelze očekávat, že nazujeme tyto boty a všechny naše problémy s chůzí a celým pohybovým aparátem se vyřeší.
Můžete toho tolik zažít
Norský dobrodruh a spisovatel Erling Kagge, který jako první na světě dobyl všechny „tři světové póly“: severní, jižní a Mount Everest, ve své nové knize Chůze: krok za krokem nabádá čtenáře k co nejčastějším procházkám. „Když si v New Yorku vezmete taxík, bude vám cesta trvat dejme tomu deset minut. Pokud půjdete pěšky, tak dvacet, takže asi deset minut jízdou ušetříte. Ale v autě nic nezažijete, při chůzi vždy něco uvidíte, někoho potkáte atd. Takže já nechodím proto, že bych si myslel, že je to lepší než řízení, ale proto, že život je o něco bohatší, pokud chodíte,“ vábí k návratu k našemu nejpřirozenějšímu pohybu.
V Mezinárodní chartě chůze, jež má za cíl vytvářet prostředí, ve kterém lidé dávají přednost tomuto pohybu před jakoukoli jinou dopravou, se zase píše: „chůze je to první, po čem touží malé dítě, a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk“.
Proto je víc než vhodné nohy po celý svůj život neopomíjet, věnovat jim patřičnou péči a správně je používat. Jakýkoli problém raději dříve než později konzultovat s odborníkem. „Když budou nohy dobře fungovat, bude fungovat i jejich majitel,“ shrnuje Jaroslav Fešar.
Nicole Mrzenová
Snímky Jaroslav Jiřička, shutterstock
CO DOPORUČUJE ODBORNÍK
Jak využít léto pro vylepšení nohou a chůze?
Jaroslav Fešar, podolog:
„Doporučuji chodit po prověřeném terénu bez bot. Zatravněný povrch na vlastní zahradě, kamínky na pláži u jezera či písek na dovolené u moře jsou tím pravým, co vaše nohy potřebují. Mnoho lidí si léto spojuje s větším odhalováním těla. Je fascinující, kolik z nás si všímá nohou zase až na jaře a v létě. Rád bych, aby si lidé uvědomovali důležitost nohou po celý rok, a když už jim je sluníčko více odhalí, aby alespoň v létě zintenzivnili péči o ně, víc s nimi cvičili, tančili a dopřávali jim pohodlné obutí a prospěšné masáže či rehabilitaci.“
CO VŠECHNO UMÍ
Proč pravidelně chodit?
1. Je to nejpřirozenější cesta k hubnutí.
2. Snižuje riziko nemocí srdce a cév.
3. Zmenšuje riziko vzniku cukrovky typu 2 a s ní spojeného metabolického syndromu.
4. Pozitivně působí na krevní tlak a zlepšuje krevní oběh.
5. Zvyšuje pevnost kostí.
6. Je prevencí ploché nohy, do jisté míry dokáže i stav naší nožní klenby zlepšit.
7. Podle některých studií zlepšuje sexuální život.
8. Vylepšuje spánek, a to jak usnutí, tak kvalitu spánku.
9. Posiluje svaly.
10. Zlepšuje trávení.
11. Posiluje imunitní systém.
12. Oddaluje alzheimera i jiné typy demence.
13. Zvyšuje kreativitu.
14. Zpomaluje stárnutí.
15. Snižuje stres a zlepšuje náladu.
